Kapitola 6 - Vývoj měny u nás - Osobnosti naší tvorby
Mnoho sběratelů při koupi krásné mince často ani napadne, jak dlouhá cesta vedla od prvních kreslených
návrhů k ražbě samotných mincí či tisku bankovek.
Naše republika měla vždy velké štěstí při tvorbě platidel. Na ní se totiž od začátku Československé republiky podílelí
umělce jakými byl např. Alfons Mucha či Otakar Španiel, který se stal hlavním autorem oběžných i pamětních mincí první republiky.
I v pozdější době pozdamenané socialismem jsme se mohli setkat s několika kvalitními mincemi i bankovkami, ovšem ocenění se hlavně naše mince dočkaly až po rozdělení Československé republiky.
Autoři našich bankovek
V počátcích první republiky se vinula vlna nadšení a národní hrdosti celým spektrem veřejného života. Všichni umělci a osobnosti veřejného života,
které něco znamenali, se snažili udělat pro nově vzniklý stát co bylo v jejich silách. To je asi také důvod, proč
se autorem nejen plakátů, ale i některých bankovek stal malíř Alfons Mucha či Max Švabinský.
Alfons Mucha
Alfons Maria Mucha (1860 - 1939) byl český malíř a designér období secese.
Stal se známým téměř přes noc díky divadelnímu plakátu Gismonda (1894–1895), který si objednala
pařížská herečka Sarah Bernhardt. Herečka později uzavřela s Muchou smlouvu a on pro ni a Divadlo
Renesance v Paříži vytvořil ještě několik dalších plakátů.
Nejslavnější Muchovo období je kolem přelomu 19. a 20. století. V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou.
V USA byl uvítán jako největší dekorativní umělec světa, přesto se touží vrátit do Čech. Stal se autorem prvních
známek a bankovek samostatné Československé republiky.
Muchovy kresby se objevily na několika sériích Československých bankovek. V té první
sérii vydávané od roku 1919 se Mucha podílel na vytvoření bankovek v nominálích hodnotách 10,
20, 100 a 500 korun.
Tyto bankovky byly v roce 1919 tištěny ve velmi špatné kvalitě, proto velké množství dnes nabízených bankovek první sérii jsou faksimilie, tedy kopie
a některé už v roce 1921 musely být nahrazeny II. sériií, v níž Mucha ztvárnil například
stokorunovou bankovku.
Rodinná bankovka
Mucha rád na bankovky přidával náměty podle skutečné předlohy. Na stokorunovou bankovku
zakomponoval portréty své dcery a manželky...
Také na sérii tištěné od roku 1926 se Mucha podílel. Jeho dílem je padesátikorunová bankovka.
Max Švabinský
Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. září 1873 Kroměříž - 10. února 1962 Praha) byl český malíř a rytec.
Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou
kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Příkladnou celoživotní prací, spojenou
s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme
setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem
Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století.
Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.
Osobně se mi bankovky od Maxe Švabinského líbí více, než ty Alfonse Muchy. O tom, že v tomto názoru nejsem sám, svědčí i nedávné vyhlášení nejkrásnější stokorunovou bankovky minulého století. Stala se jí právě bankovka navržená Maxem Švabinským.
Švabinský se také účastnil tvorby bankovek během 2. světové války. Z protektorátních bankovek se podílel na přípravě 50-korunové bankovky platné v letech
Posledními bankovkami Maxe Švabinského byla stokoruna platná v letech 1945-1953 a pětitisícikoruna s Bedřichem Smetanou platná v letech 1946-1953.
Oldřich Kulhánek
Oldřich Kulhánek (* 26. února 1940) je český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a pedagog. Je autorem českých bankovek.
Roku 1958 byl přijat na VŠUP Praha do ateliéru grafiky prof. Karla Svolinského (1896–1986). Studia dokončil v roce 1964.
V roce 1971 byl zatčen a uvězněn za hanobení představitelů spřátelených socialistických států. Po měsíčním věznění byl propuštěn a po celé dva roky každých čtrnáct dnů vyslýchán.
V 80. letech vytváří litografie, které jsou inspirovány vývojem lidského těla.
Patří mezi přední představitele současné grafické tvorby a získal celou řadu prestižních cen. Je členem SČUG Hollar.
Oldřich Kulhánek se v roce 1993 stal autorem všech bankovek České republiky v nominálních hodnotách 20, 50, 100, 500, 1000, 2000 (vydaná později)
a 5000 korun. A naše bankovky tak pokračují v tradici trvající již téměr století, kdy se tvorby bankovek ujímají naši přední výtvarníci.
Jeho tisícikorunová bankovka navíc v roce 2008 ocenění "Bankovka roku". Bankovka se blýskla nejen grafickým zpracováním,
ale i novými ochrannými prvky. Česká republika se tak dočkala třetího ocenění pro svá platidla.
Autoři našich mincí
V počátcích první republiky se vinula vlna nadšení a národní hrdosti celým spektrem veřejného života. Všichni umělci a osobnosti veřejného života,
které něco znamenali, se snažili udělat pro nově vzniklý stát co bylo v jejich silách. To je asi také důvod, proč
se autorem nejen plakátů, ale i některých bankovek stal malíř Alfons Mucha či Max Švabinský.
Otakar Španiel
Otakar Španiel (1881 – 1955) byl významný český sochař, řezbář, medailér, profesor na UMPRUM a AVU.
Učil se na odborné rytecké škola v Jablonci nad Nisou. V roce 1901 absolvoval medailérskou školu vídeňské Akademie u prof. Josefa Tautenhayna. V letech 1902 až 1904 pokračoval ve studiu na AVU v Praze pod vedením J. V. Myslbeka. Své výtvarné vzdělání pak završil v Paříži, kde byl žákem Alexandre Charpentiera.
Pobyt v Paříži byl rozhodující pro vytváření jeho osobitého stylu a další zaměření tvorby. Nemenší význam pak jistě mělo přátelství s Antoinem Bourdellem. V roce 1917 se stal profesorem na Umělecko-průmyslové škole v Praze a od roku 1919 byl profesorem na AVU.
Za nacistické okupace byl vězněn v koncentračním táboře.
Jeho bratr, čs. generál Oldřich Španiel, odešel po okupaci do zahraničí a v letech 1944 až 1946 byl přednostou vojenské kanceláře prezidenta Beneše.
Otakar Španiel je zřejmě nejdůležitější osobností mincovní tvorby minulého století. Jeho tvorba zahrnovala mnoho oběžných i pamětních mincí.
Když se po rozpadu monarchie v roce 1918 hledal název nové Českoslovesnké měny, ležely na stole návrhy s názvem Sokol, který se měl dělit na 100 řep. Tyto návrhy dospěly až do fáze zkušebních ražeb. Autorem těchto návrhů byl Otakar Španiel.
První skutečné mince, se kterými se obyvatelé nově vzniklého Československa setkali, pocházeli právě z dílny Otakara Španiela. Ten byl autorem návrhu 2, 5, 10, 20, 25 a 50 haléře stejně jako 1-korunové mince.
Také první stříbrné pamětní Československé mince v roce 1928 k 10. výročí vzniku republiky a dvacetikoruny v roce 1937 k úmrtí prezidenta T.G.
Masaryka byly vytvořeny na návrh Otakara Španiela. Spoluautorem dvacetikorunové mince byl Jaroslava Horejc.
Mladičká republika měla svůj sen mít některé nominály oběžných mincí ze zlata. Bohužel tato myšlenka zůstala z pochopitelných důvodů
opravdu jen snem. Zlatých mincí se dočkala až k 5. výročí vzniku v roce 1923. Těmi mincemi však nebyly oběžné mince, ovšem mince obchodní - dukáty. Svatováclavské dukáty navázaly na tradici dukátových ražeb na našem území, které dal prvně razit Jan Lucemburský.
Jako hlavní mincovní obraz dukátů byl zvolen obraz svatého Václava a hlavním autorem Otakar Španiel,
jehož návrh byl vybrán. Na dukátech pracoval společně s Jaroslavem Bendou.
Jedná se o nominály 1, 2, 5 a 10 dukátů.
Také po druhé světové válce se Otakar Španiěl stal autorem několika pamětních mincí v šele s padesátikorunou k 3. výročí Pražského povstání či dvojicí mincí k 70. výročí J.V. Stalina.
Mezi nejslavnější zlaté medailové ražby patří medaile k 1000. výročí úmrtí svatého Václava.
Sám autor se objevil na bronzové medaili, která byla vydána v roce 1981 ke 100. výročí mistrova narození.
Jiří Harcuba
Jiří Harcuba se narodil 6. prosince 1928 v Harrachově. V Harrachově sklárně v Novém Světě se vyučil rytcem skla (1942-1945), studoval na SOŠ sklářské v Novém Boru
(1945-1948), na pedagogické fakultě Palackého univerzity v Olomouci
(jeden semestr 1948) a na VŠUP v ateliéru užité plastiky a glyptiky prof. K.
Štipla (1949-1954). Byl aspirantem na VŠUP v Praze u prof. Štipla (1958-1961),
lektorem v rytecké dílně a posléze odborným asistentem prof. S. Libenského ve sklářském ateliéru VŠUP v Praze (1961-1971). Habilitoval se na docenta (1970), ale roku 1971 z VŠUP nedobrovolně odešel. V 70. a 80. letech vytvářel autorské ryté sklo,
volné plastiky, návrhy na pamětní mince a medaile.
Přednášel na Pilchuck Glass Summer School a jiných amerických univerzitách,
ve Velké Británii, Rakousku a Německu. Roku 1990 se stal profesorem speciálního ateliéru medaile a glyptiky na VŠUP a v letech
1991-1994 byl jejím rektorem. Rytému sklu (portréty), vitrografiím, tvorbě medailí a návrhů pamětních mincí se věnuje dosud.
Roku 2001 zorganizoval pro domácí a zahraniční zájemce o ryté sklo 1. ročník sympozia Dominika Bimanna v Harrachově.
Zastoupen je v domácích i zahraničních sbírkách skla a medailí. Žije v Praze.
Mince, které navrhl Jiří Harcuba neprošly jen rukami sběratelelů, ale platily s nimi miliony občanů Československé a později České republiky, protože je autorem i poslední oběžné pětikoruny společného státu, stejně jako nové pětikoruny vzniklé v roce 1993 po rozpadu Československa.
Jiří Harcuba je také autorem nepočítaného množství medailí, plaket a pamětních mincí. Na všech je vidět nezaměnitelný rukopis tohoto autora.
Jiří Harcuba je také autorem jedné medaile, kterých v poslední době vzniká stále více.
Jedná se o zlatou investiční medaili ke vstupu ČR do schengenského prostoru.
průměr: 85 mm
hmotnost: 1000 g
ryzost: 999,9/1000 Au
hrana: hladká, číslovaná
limit : 100 ks číslovaných
emise : leden 2008
V roce 2008 byla Českou mincovnou Jiřímu Harcubovi sdělena nabídka, která se neodmítá. Měl totiž ztvárnit medaili, jejíž postavou byl jeho vlastní autoportrét. Mincovna se tak rozhodla svému dlouholetému
spolupracovníku věnovat dárek k jeho 80. narozeninám.
Diskuze k tématu
Aby bylo možno encyklopedii P-NUMISMATIKA rozšiřovat, doplňovat a vylepšovat přesně podle přání Vás -
návštěvníků, máte možnost reagovat na zde uveřejněná témata.
Budu rád, když mi zde zanecháte své dojmy, zda se Vám něco líbí či naopak nelíbí a já budu tak moci lépe celou encyklopedii vylepšovat a doplňovat.
Už dlouhodobě se zajímám o numismatiku a v současné době už mám i malou sbírku (kromě 5 originálů samé repliky). Chtěla bych se zeptat, jestli sbírka s replikami mincí, utváří z pohledu numismatika sbírku hodnotnou, nebo musím mít většinu originálů?
04.01.10 17:52:16
hmmmmmmmmm
misle la sem ze se dovim kdo na nich je ale dovedela sem se prt
