Rozvoj průmyslové výroby a obchodu na území habsburského soustátí
v 18. století přinesl kromě jiného rovněž potřebu stálé většího množství peněz, přitom ovšem peněz stabilní hodnoty a současně peněz,
které by bez velkých obtíží a převodů bylo možno používat při stále přibývajícím množství finančních transakcí. Vývoj měny na našem území byl v této době soustavně
narušován kromě jiného i dovozem méně kvalitních mincí (zejména drobnějších) ze zahraničí a naopak vývozem domácí hodnotnější mince,
která v zahraničí sloužila jako materiál pro ražbu oněch znehodnocených.
Mimořádný rozsah nabyl oběh cizích mincí zejména na počátku
vlády císařovny Marie Terezie, kdy během válek s Pruskem byla při dočasné okupaci některých území země doslova zaplavena méně hodnotnými
mincemi. Měnová reforma z listopadu 1750 měla za hlavní účel tento vývoj změnit.
Marie Terezie (1740-1780) a František I. Štěpán Lotrinský (+ 1765)
Marie Terezie (13. května 1717 – 29. listopadu 1780) byla královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780) a manželkou Františka I. Štěpána
Lotrinského, který byl 13. září 1745 zvolen římským císařem. Za císařovnu je sice označována,
ale jako žena nemohla být císařovnou zvolena, ale ani se nenechala korunovat tímto titulem, když byl její manžel za císaře zvolen.
O reformách Marie Terezie jistě všichni víme ze školy a mnoho lidí jí dodnes nemůže třeba odpustit povinnou školní docházku. Ale několik novinek bylo zavedeno za dobu její 40-leté
vlády i v oblasti měny. Tou hlavní je měnová reforma v roce 1750. Za zmínku také stojí první použití tzv. kreditních mincí,
jejichž hodnota byla poprvé řízena vládním nařízením a nikoliv hodnotou kovu, ze kterého byla mince vyrobena a také použití první bankovky u nás v roce 1762.
Rozdělení ražeb
Všechny ražby Marie Terezie jsou děleny do 3 etap:
(1741 - 1747) s královským titulem "M. Theresia-D.G.REG.HUNG.BOH"
(1747 - 1765) s císařských titulem "M. Theresia.D.G.R.IMP.GE.HU.BO.REG"
(1765 - 1780) s císařským titulem a vdovským závojem
Královský titul
Zlatý dukát s královským titulem z roku 1743 byl ražen v pražské mincovně. Váží 3,49 g, má průměr 21,5-23 mm. Tento typ byl ražen v letech 1741-1745.
Císařský titul
Tento stříbrný 30-krejcar z roku 1551 vidíte císařský titul. Mince byla ražena v mincovně Velká Baňa a váží 7,2 g, její průměr je 29-30 mm. Tento typ byl ražen v letech 1746-1765.
Vdovský závoj
Jak Marie uctila smrt svého manžela na mincích můžete nejlépe vidět na tomto tolaru z roku 1767. Mince byla ražena ve Vídní a váží 27,97 g. Závoj už Marie na mincích neodložila až do své smrti roku 1780.
Mimo toho se na mincích během vlády Marie Terezie občas objevuje i manžel Marie Terezie František I.
Lotrinský. Jako na tomto tolaru z roku 1762 či
6 krejcaru z roku 1747. Roku 1765 František Lotrinský umírá a jeho místo zaujímá jeho syn Josef II. jako spoluvladař své matky Marie.
Měnová reforma v roce 1750
Touto reformou byla zavedena tzv. dvacetizlatková měna -
z jedné kolínské hřivny stříbra (233,8g), která byla základem měnového systému, bylo nařízeno razit 20 zlatých, což byla základní měnová jednotka, tj. deset tolarů. Jeden zlatý se dělil na 60 krejcarů (a tolar tedy na 120 krejcarů). Měnovou reformou byl rovněž stanoven nový poměr mezi zlatem a stříbrem (1:14,56). Součástí měnové reformy byla rovněž postupná centralizace mincovnictví, zejména zavádění jednotného vzhledu mincí, ražených v různých mincovnách říše.
V roce 1753 přistoupilo k stejné měnové úpravě rovněž sousední Bavorské království.
Dohodou (konvencí) o jednotné měnové úpravě dostala tato měna název konvenční. Později
ke konvenci přistoupily další německé státy (Württembersko, Sasko, Falc aj.) s výjimkou Pruska. Konvenční měna zůstala
v platnosti déle než sto let.
Do roku 1765 nebyla na většině hlavně menších mincí ražena značka mincovny. Mincovnu tak poznáte pomocí
zemského znaku většinou ve středu u víceznakového štítu, u mincí menšího nominálu je tento znak samostatně.
Občas je ovšem odhalení místa ražby velice obtížné.
Kreditní mince a první bankovky u nás
Kreditní mince
Svou premiéru si v této době také odbyly první tzv. kreditní peníze (první v roce 1760),
kdy nominální hodnota kovu nebyla rovna hodnotě mince. Tato grešle byla ražena v Praze a měla hodnotu 3/4 tolaru, průměr 23,2 mm a váha 8,25 g
Za doby vlády Marie Terezie se také na našem území objevily první papírové peníze. První byla právě
tato bankocedule z roku 1762, která má hodnotu 5 guldenů (5 zlatých) neboli 2 a půl tolaru.
Poltura
Mezi velice známé a časté mince z této doby patří také tzv. poltury, jejíž název pochází z polštiny (półtora = jedna a půl).
Poltury bývají často méněhodnotné mince, nejznámější z doby Marie Terezie je poltura s Madonou.
Levantský tolar
Tzv. levantským tolarem označujeme minci, která byla v roce
1764 (vzácněji v roce 1780) ražena pro mince orientu. Jedná se o těžkou
obchodní minci vyrobenou z kvalitního stříbra. Své jméno získala označením velké oblasti blízkého východu - Levant (česky Levanta). Tento tolar je ve vídeňské mincovně ražen dodnes.
Tato mince se stala velmi oblíbenou a nalezneme ji jako platidlo používané např. v Africe či Číně. Místo, kde byla používána často poznáme podle místní kontramarky vyražené do mince.
Tolar vlevo byl kontramarkován v Saúdské Arábii, tolar v pravo na Madeiře.
Doba vlády Josefa II. (1765-1780 spoluvladař, 1780-1790 samostatný vládce)
Josef II. (13. března 1741 Vídeň – 20. února 1790 Vídeň), v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský. Je jedním z nejdůležitějších panovnických představitelů evropského osvícenství, prosadil řadu osvícenských reforem. V českých zemích se těšil obzvláštní oblibě, např. častý výskyt jména Josef je odrazem jeho obliby mezi lidem, jehož postavení podstatně zlepšil.
Po smrti manžela Marie Terezie Františka Lotrinského se Josef II. stal spoluvladařem své matky. Ta vydala nařízení, aby se 1/3 mincí razila s jejím portrétem, 1/3 s portrétem
zesnumého Františka Lotrinského a 1/3 s portrétem právě Josefa II. To je jeden z hlavních důvodů, proč se s portrétem Josefa II. setkáváme méně častěji.
Po smrti Marie Terezie nedošlo k žádné významné finanční změně u nás a dále zde byla používána konvenční měna.
Z doby Josefovy spoluvlády pochází například tento měděný 1/4 krejcar z roku 1777 ražený ve vídeňské mincovně či dukát
ražený v roce 1771 v pražské mincovně.
Z doby jeho samostatné vlády v letech 1780-1790 pochází tento 20 krejcar z roku 1785 ražený v kremnické mincovně či tento dukát z roku 1788.
Doba vlády Leopolda II. (1790-1792)
Leopold II. (5. května 1747, Vídeň – 1. března 1792) byl druhým císařem římským, králem českým a králem uherským z dynastie habsbursko-lotrinské.
Leopold byl až devátým dítětem královny Marie Terezie, ale v množství dcer její druhý nejstarší syn, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Ludovikou. Ve stejném roce po otci Františku I. Štěpánovi Lotrinském zdědil velkovévodství toskánské a usídlil se ve Florencii. Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a na rozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, kterým se po zdravotní stránce ve velké většině případů dařilo dobře a tři čtvrtiny z nich byli synové.
Jak je patrné z délky vlády tohoto panovníka, během této doby vyrazit mnoho mincí. A právě pro svou vzácnost jsou mince z tohoto dvouletého období velmi žádané a vyhledávané.
Dukát z Kremnice
Tento dukát Leopolda II. byl v roce 1791 ražen v mincovně Kremnica. Jeho váha je 3,47 g.
Konvenční tolar
I v době vlády Leopolda II. je na našem území hlavní měnovou jednotkou konvenční tolar. Tento byl v roce 1791 ražen v mincovně Vídeň.
Křížový tolar
Asi nejznámější a numismaticky nejzajímavější mincí Leopolda II. je trnto křížový tolar. Byl ražen hlavně pro německé země a Itálii. Tento byl ražen v mincovně v Milíně.
Doba vlády Františka I. (1792-1835)
František I. (12. února 1768 Florencie – 2. března 1835 Vídeň), vnuk Marie Terezie (habsbursko-lotrinská dynastie),
byl v letech 1792–1835 králem uherským a českým, v letech 1804–1835 císařem rakouským a jako František II. v letech 1792–1806
posledním císařem Svaté říše římské národa německého.
Celá jeho vláda byla poznamenána dvěma muži –
Klemensem Václavem Lotharem Metternichem a Napoleonem Bonapartem.
Po zániku Svaté říše římské národa německého v roce 1806 si habsburský stát přisvojil znak říše - říšskoněmeckého dvouhlavého orla.
Aby se zdůraznilo, že císař rakouský je současně králem českým a uherským, začalo se užívat zkratky c.k. - císařské království.
Roku 1812 dostala habsburská říše oficiální název "Císařství státu rakouského"
Z důvodu četných válek a ztrát habsburských území došlo v únoru roku 1811 ke státnímu bankrotu.
Pro sběratele je období Františka I. velmi zajímavé a to nejen proto, že trvalo 43 let. Základem měny je stále tzv. konvenční měna (od roku 1753). Z důvodu válečných útrap nebylo možno razit mince v plnohodnotné kvalitě a docházelo ke snižování
obsahu stříbra v mincích. Některé nominály byly zcela nahrazeny měděnými mincemi,
došlo také k ražbě velkých 15 a 30 krejcarových mincí z mědi. Dochází také k hromadnému tisku bankocedulí.
Aby František zabránil ořezávání už tak dosti nekvalitních mincí, nechal na hranu některých z nich razit tyto nápisy.
LEGE ET FIDE - Zákon a věrnost
IUSTITIA REGNORUM FUNDAMENTUM - Spravedlnost království základem
Dukát z Kremnice
Tento dukát Františka I. byl stejně jako dukát Leopolda ražen v mincovně Kremnica. Ani jeho podoba nedoznala významných změn. Jedinou změnou je jméno panovníka v opise.
Konvenční tolar
I tolar zůstává ve stejné podobě jako u předchozích panovníků, dochází jen k postupnému snižování obsahu stříbra. Tento byl ražen v milánské mincovně.
Měděný 15 krejcar
Válečné strádání donutily mincovny, které trpěly nedostatkem kovu razit i velké krejcarové mince z mědi.
30 krejcar byl svou velikostí dokonce roven křížovému tolaru.
Mezi sběrateli je však rozšířeno nejvíce takovýchto drobných krejcarových mincí z mědi jedná se o běžné mince a pouze některé ražby jsou vzácné.
Doba vlády Ferdinanda V. (1835-1848)
Ferdinand V., (19. dubna 1793 Vídeň – 29. června 1875 Praha) z Habsbursko-Lotrinské dynastie byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král.
Ferdinand I. byl synem rakouského císaře a uherského krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské.
Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti
let nezískal téměř žádné vzdělání, protože se v tehdejších dobách věřilo, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů.
Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly oprávněné obavy o následnictví.
V českých zemích byl a je známý spíše jako Ferdinand I. Dobrotivý, čemuž odpovídá i označení tohoto panovníka na mincích Ferdinandus I. či Ferd. I. Kromě měděných ražeb z revolučního roku 1848 jsou nejmenšími mincepoužívanými u nás stříbrné 3-krejcary (groše). Grešle a haléře tedy u tohoto panovníka nenajdete.
Některé mince (1, 10, 20 krejcar, tolar a dukát) jsou za tohoto panovníka raženy ve dvojím provedení, k tzv. rakousko-uherské vyrovnání a ražbě dvou podob všech mincí však došlo až v únoru
1867 za Františka Josefa I.. Dukáty mají stále stejnou podobu, jako u předchozích panovníků, v rakouské i v uherské podobě.
Hlavní měnovou jednotkou zůstává stříbrný tolar. I ten byl ražen ve dvojím provedení,
kde rakouskou 2-hlavou orlici na uherské ražbě nahradila Madona. Tolar měl průměr 38.5 mm, 28.06 g a čistota použitého stříbra je 833/1000.
I nejmenší u nás používané mince - 3 krejcary (18 mm, 1.7 g, stříbro 344/1000) a 5 krejcary (20 mm, 2,23 g, stříbro 438/1000) byly raženy ze stříbra. Do roku 1836 s opisem Ferdinandus I., od roku 1837 s opisem Ferd. I.
Revoluce v roce výměny panovníků (1848)
Revoluční události let 1848/49 přinesly kromě jiného další rozvrat měnového systému Rakouského císařství. Nadměrná emise papírových peněz
a současně tezaurace kovových mincí, společně se vzpomínkou na bankrot
z r. 1811, zasadily konvenční měně a důvěře obyvatelstva v ni těžké rány.
Jelikož revoluce v probíhala hlavně v roce 1848, tedy v roce výměny vlády Ferdinanda V. za Františka Josefa I, mohou drobné revoluční
mince ražené v roce 1848 být právem přisuzovaná oběma panovníků, jelikož na nich chybí portrét i jméno panovníka. Jelikož se některé revoluční ražby objevují i s letopočtem 1849,
osobně bych tyto mince při uspořádávání sbírky
přisoudil právě Františkovi.
Jedná se o měděný 1-krejcar (egy krajczár) a 3-krejcar (három krejczár) a stříbrný 6-krejcar (hat krajczár) uherské ražby.
Z rakouských ražeb ražených v roce 1848 je to napříkla měděný dvoukrejcar (31mm, 18g), který katalogy přisuzují nejčastěji Ferdinadu V.
Doba vlády Františka Josefa I. (1848-1916)
František Josef I. (18. srpna 1830 – 21. listopadu 1916)
z rodu Habsbursko-Lotrinského, byl 68 let císařem rakouským (nekorunovaným)
(v letech 1848–1916), králem českým (nekorunovaným) a uherským (korunovace 1867),
králem lombardským a benátským, dalmatským, chorvatským, slavonským.
Mince z doby jeho vlády patří mezi sběratelsky nejoblíbenější. Jedním z důvodů je, že se dají sehnat poměrně snadno mince v dobré zachovalosti. Dalším důvodem je to, že v v jeho době byla zavedena rakouská korunová měna, která byla
přímým předchůdcem československé koruny.
V prvních letech vlády tohoto panovníka se pokračuje v ražbách jeho předchůdce Ferdinanda V. 1/2 krejcary a 1/4 krejcary se dokonce razily s letopočtem 1816.
Úplně první ražbou, na které se portrét Františka Josefa objevil je tento dvacetikrejcar z roku 1852 s
hlavou otočenou doleva. Mince byla ražena v mincovnách v Praze a Vídni. Ražba v mincovně v Sedmihradsku byla pouze zkušební.
Mince váží 6.68g, má průměr 26 mm a obsah stříbra v ní
je 583/1000.
Měnové reformy Františka Josefa I.
Během dlouhé vlády tohoto panovníka byly provedeny tři hlavní měnové reformy. První proběhla v roce 1753, druhá v roce 1857 a tou poslední, kterou byla
zavedena nám nejznámější koruna proběhla v roce 1892.
Důležitým úsekem dějin je také rakousko-uherské vyrovnání z února 1867 bylo rozdělení rakouského císařství podle principu dualismu na Rakousko (Předlitavsko) a Uhersko (Zalitavsko). Oba státy byly nadále spojeny jen osobou panovníka a společným ministrem zahraničí, války a financí.
Od vyrovnání byl stát nazýván Rakousko-Uhersko. Ve styku se zahraničím se používal název „Rakousko-uherská monarchie“ nebo „Rakousko-uherská říše“. Společné úřady pak byly označovány jako „císařské a královské“ (c. a k.), kdežto úřady v Uhrách byly „královské“ a v ostatních zemích pak „císařsko-královské“ (c. k.).
Vyrovnání bylo důsledkem prohrané prusko-rakouské války a selhání státní reformy. České země se staly součástí Předlitavska, kdežto území Slovenska připadlo k Zalitavsku.
Vznik nové měny
Vzestup hospodářství v polovině 19. století však doslova volal po konsolidaci měnových poměrů. Jednou z cest, které se rýsovaly jako řešení,
bylo zavedení měny, v níž by papírové peníze byly volně směnitelné za drahý kov.
Otázkou bylo jen, zda použít jako ekvivalent zlato či stříbro. Objevy nových bohatých nalezišť zlata (Kalifornie, Austrálie)
dávaly možnost uvažovat o měně zlaté
a ta byla v padesátých letech 19.století skutečně připravována.
Politické ohledy na zájmy Rakouska v Německu však nakonec rozhodly jinak. 24. ledna 1857 byla podepsána dohoda mezi Rakouskem a 27 německými státy, sdruženými
v celní unii, o zavedení jednotné stříbrné měny při plné směnitelnosti bankovek za kovové mince.
Konvenční 1/2 tolar (1 starý zlatník)
Ag 900/1000
průměr: 12,99 g
průměr: 30 mm
ražba tohoto typu: 1848 - 1856 (9 typy)
1 nový zlatník = 1 gulden = 1 florin
Ag 900/1000
průměr: 12,345 g
průměr: 29 mm
ražba: 1857 - 1892 (4 typy rak. ražba, 5 typů uh. ražba)
Základem nové měnové soustavy byl již desetinný systém - z jedné nové celní libry (500 g) bylo raženo 45 zlatníků (gludenů, florinů),
které byly rovné 100 krejcarům. Nový zlatý byl o něco lehčí než zlatý konvenční -
1 konvenční zlatý byl roven 1,05 nového. Měna dostala název rakouská (österreichische Währung), někdy se též používalo označení spolková. V platnost vstoupila 1.listopadu 1857, za rok nato se stala jedinou zákonou měnou monarchie a od 1.1.1859 v ní byly povinně vedeny i účetní záznamy, veřejná oznámení apod.
V roce 1858 se objevují první spolkové půlkoruny (20mm, 5.56 g) a koruny (24mm, 11.11g) ražené ve zlatě.
Nenechte se ale mýlit, korunová měna byla
u nás za oficiální vyhlášena až daleko později - v roce 1892. Stále se tedy nejčastěji používají zlatníky (floriny). Ovšem pro sběratele čistě korunové měny může být lákadlem, kterým se mohou pokusit zpestřit svou sbírku.
Společná měna německých zemí s Rakouskem neměla dlouhé trvání. Po válce s Pruskem v roce 1866 bylo Rakousko nuceno ze smlouvy vystoupit (1867)
a smlouva zanikla se vznikem Německého císařství v roce 1871. Rakouská měna vydržela déle - do roku 1892...
Diskuze k tématu
Aby bylo možno encyklopedii P-NUMISMATIKA rozšiřovat, doplňovat a vylepšovat přesně podle přání Vás -
návštěvníků, máte možnost reagovat na zde uveřejněná témata.
Budu rád, když mi zde zanecháte své dojmy, zda se Vám něco líbí či naopak nelíbí a já budu tak moci lépe celou encyklopedii vylepšovat a doplňovat.
