Koncem 13. století došlo v Kutné Hoře k objevu nových vydatných ložisek stříbrné rudy. Vzhledem k dostatku tohoto
drahého kovu provedl král Václav II., 1283 – 1305, mincovní reformu. V roce 1300 se v Kutné Hoře začala razit nová mince –
pražský groš. Po celou dobu své existence (platily od roku 1300 do roku 1547) mají tyto peníze stejný mincovní obraz.
Na líci královskou korunu s latinským jménem krále a titulem „DEI GRATIA REX BOHEMIAE“ = z boží milosti král český.
Na rubu je korunovaný dvouocasý lev a opis „GROSSI PRAGENSES“ = pražský groš. Od roku 1533 je na mincích trvale udáván letopočet.
Mince grošové (1300-1547)
První groše vážily 3,8 g a jejich průměr byl 28 mm a měly vysoký obsah stříbra.
Každý nový panovník jejich kvalitu nepatrně snížil, a tak po staletích vážil průměrný groš 2,7 g a ryzost stříbra poklesla pod 500/1000.
Českých grošů a jejich dílů se zachovalo do dnešní doby velké množství a pro sběratele těchto mincí platí,
čím lepší zachovalost, tím vyšší cena. Pražské groše patří mezi nejkrásnější a nejslavnější české mince. Jejich sbírání není těžké, protože existuje dostatek literatury i dostatek levných mincí.
Grošové drobné
I když obsah stříbra stejně jako hodnota groše postupně klesala, stále se jednalo o poměrně hodnotnou minci. Představte si groš jako dnešní stokorunu a uvědomíte si,
že bez drobnějších peněz si těžko koupíte menší věci denní potřeby. Proto i groš měl své drobné.
Parvus
Pražský groš měl 12 dílů zvaných malý peníz nebo také parvi (parvus).
Tato mince vážila kolem 0,5 g a na líci byla královská koruna a na rubu český lev.
Černý peníz
Za krále Jiřího z Poděbrad, 1458 – 1471,
byla zavedena nová malá mince z velmi nekvalitního stříbra (proto černala),
lidmi trefně nazývaná černý peníz (haléř), o průměrné váze 0,35g. Jeden groš se skládal ze 14 černých penízů.
Jednostranný bílý peníz
Za vlády Vladislava II. Jagellonského, 1471 – 1516, došlo k ražbě nové mince zvané bílý peníz.
Tato mince byla z kvalitního stříbra a vážila necelých 0,5 g. Na líci byl český lev a opis
se jménem panovníka, a na rubu mincovní obraz nebyl, protože tyto mince byly jednostranné.
V té době padělatelé rozklepávali černé peníze a na získaný střižek razili falešným razidlem obraz bílého peníze.
Takovýchto dobových falz existuje poměrně velké množství v mnoha sbírkách.
Oboustranný bílý peníz
Za vlády stejného panovníka byly raženy i bílé peníze oboustranné.
Měly stejnou hmotnost, jen na stranně, která u jednostranných ražeb není poražena je počáteční písmeno jména panovníka - tedy W (WLADISLAVS).
Haléř
V grošovém období se také poprvé v českých zemích začíná používat haléř. Jedná se o nejmenší minci o
hmotnosti asi 0,3 gramu často jednostrannou s počátečním písmenem jména panovníka v mincovním
obraze. Tento pochází z roku 1512.
Tlustý groš
Tak již jsme si představili nejlehčí a nejmenší členy rodiny grošů, nyní je čas podívat se na ty nejtěžší zástupce.
Jedná se o vzácnou variantu pražského groše. Tyto mince, ražené ve 14. století, jsou „tlusté“
(síla střížku je kolem 1 cm a váží od 10 do 20 g a mimořádně i více než 20 g).
Cena za takovouto
vzácnost je několik desítek tisíc korun, Pozor, 90 % tlustých grošů na našem trhu je falešných!
Míšeňský groš
Věhlas pražského groše se zanedlouho roznesl i za hranice českého království.
Již v první polovině 14. století začaly být v německé Míšni (Sasku) raženy groše po vzoru těch pražských.
Ty se záhy tak rozšířily, že začaly být uznávány jako berné mince mincovním řádem Jiřího z Poděbrad (1458-1471).
V roce 1469 byl stanoven poměr 1 pražský groš = 2 míšeňské groše.
Stejně jako pražské groše se i ty míšeňské dělili na 12 parvů (parvus misnensis). Podle štítku v opise rozlišujeme rozeznáváme groše mečové, křížové, a štítové.
Zlaté mince grošového období
I když grošovému období dal jméno groš - tedy stříbrná mince, právě v této době vznikají
první české zlaté mince od doby Keltů. Jsou jimi dukáty. První dukáty na našem území byly raženy
ze zlata vytěženého v Roudném na Podblanicku ve slavné Kremnické mincovně už ve 14.století.
Za vlády Jana Lucemburského byly od roku 1325 raženy v Praze jako florény
(pojmenovány podle florentské předlohy) a za vlády jeho syna Karla IV. jako české dukáty (český zlatý).
V oběhu zůstaly do 17. století. Během času je ovšem razili i další panovníci.
Sám Václav II. nazval do té doby používané brakteáty za nevzhledné plechy a jelikož pokladnice českého království byly postupně plněny stříbrem z Kutné Hory,
nechal v červenci roku 1300 razit nové mince. Ty byly po vzoru Francie nazvány groše.
Z jedné pražské hřivny stříbra (253,17 g) o čistotě 938/1000 bylo tehdy raženo 64 pražských grošů o váze 3,95 g. Základní početní jednotkou
je kopa grošů (sexagena grossorum), která se rovná 60 grošům nebo 720 parvům. Zavedením nové mince byl ukončen oběh denárů i brakteátů
a jejich cyklické obnovování (renovatio monetae).
Dalším důležitým krokem byl zákaz používání váženého stříbra k běžnému placení a všichni obyvatelé království českého byly tudíš nuceni platit
raženými groši.
Groš Václava II.
průměr mince: 28 mm
průměrná hmotnost: 3,6 g (3,5 - 3,7g)
průměrná jakost 0,932
obsah stříbrav minci: 3,35 g
V době Jana Lucemburského bylo nutno financovat jeho válečná tažení a prestiž groše poprvé mírně oslabila, jelikož tento panovník žil velmi bujarým životem.
Roku 1325 začal Jan Lucemburský také razit první
dukáty (florény). Během vlády Jana Lucemburského byly také raženy parvy a poprvé a naposled i půlgroše tzv. českého a anglického typu.
Groš Jana Lucemburského
průměr mince: 28 mm
průměrná hmotnost: 3,6 g (3,5 - 3,7g)
průměrná jakost: 0,903
obsah stříbra v minci: 3,25 g
Pouze za Jana Lucemburského byla ražena mince známá jako půlgroš. Tyto mince o hodnotě poloviny pražského groše (vážily asi 1,75g) byly raženy ve dvou provedeních. Jedná se o velice vzácné ražby a numismatici se stále domnívají, že se jednalo pouze o zkušební či pamětní ražby.
Takzvaný "typ II" někdy zvaný jako "český typ" má na líci korunu a jednoduchý opis a je známo asi 25 exemplářů této mince.
Mnohem vzácnější je však tzv. "anglický typ" (typ I), na kterém je vyobrazeno poprsí panovníka zepředu.
Dodnes bylo nalezeno pouze 5-6 kusů této mince.
Je možné, že se jednalo o korunovační mince ke korunovaci Jana Lucemburského a dále měl být půlgroš v "klasické podobě" ražen dále.
Jako běžná mince se však v oběhu neosvědčil o brzi ho z něj vytlačily klasické parvy.
Karel IV. (14. května 1316 – 29. listopadu 1378) byl jedenáctý český král
(jako Karel I.) v letech 1346–1378 z dynastie Lucemburků.
Ačkoliv je známo, že české země za doby Karla IV. vzkvétaly, mincovnictví za jeho vlády nadále upadalo. Kvalita pražského groše poklesla z 840/1000 až na 750/1000.
Zamýšlená mincovní reforma zřejmě realizována nebyla.
Groš Karla IV.
průměr mince 28 - 30 mm
průměrná hmotnost: 3,08 g (2,75 - 3,4g)
průměrná jakost: 0,795
obsah stříbra: 2,49 g
Václav IV. (26. února 1361 – 16. srpna 1419) byl synem a dědicem Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické. Za vlády Václava IV. obsah stříbra v groši poprvé klesl pod 2 gramy. Mimo to bylo nutno nekvalitní drobný peníz nahradit penízem novým, jehož hodnota byla 1/7 groše,
a také zavést polovinu penízu – haléř.
Pro sběratele sehnat tento groš v dobré kvalitě je velice nesnadný úkol.
Groš Václava IV.
průměr mince: 28 mm
průměrná hmotnost: 2,8 g (2,7 - 2,96g)
průměrná jakost: 0,623
obsah stříbra v minci: 1,74 g
Vzhledem k snižující se kvalitě pražských grošů docházelo v německých zemích ke kontramarkování. Tento groš byl označen kontramarkou města Ulm.
Za husitských válek Husité vyráběly z důvodu nedostatku stříbra nehodnotné mince z barevných kovů,
zvané flútky nebo haléře, většinou jednostranné s obrazem českého lva.
Tyto mince mají poměrně malou sběratelskou cenu.
Ale lze je považovat za první tzv. kreditní peníze na našem území.
Smrtí Albrechta Habsburského, nástupce Zikmunda Lucemburského, v říjnu roku 1439 v Čechách zavládlo období interregna – neboli období mezivládí. Stavové začali hledat vhodného kandidáta na český trůn, avšak žádný vhodný se nenaskytl. O českou korunu nebyl zájem. Autorita českého krále se rozpadla, královský majetek rozkraden, ten jež zůstal, byl zplundrován.
Absence panovníka přivedla české stavy k nouzovému řešení. České stavy se roku 1440 v „listu smírném“ rozhodly nahradit chybějící ústřední moc delegací pravomocí směrem dolů – tedy do krajů. Tak vznikly regionální šlechtické spolky – sněmíky, či jinak landfrídy, které zabezpečovaly alespoň minimální chod státu, jejich posláním byla eliminace rušitelů mírů. Spolupráci landfrídů zajišťovaly pravidelné zemské sněmy. V situaci mocenských sporů se prohlásil za zemského správce Jiří z Poděbrad. Fakticky mu byl tento status zemským sněmem udělen až roku 1452 poté, co zlikvidoval vnitřní nepřátele v království. Správcem se měl stát pouze na dva roky, ve skutečnosti však mu postavení vydrželo až do smrti Ladislava Pohrobka.
Ladislav Pohrobek (12. února 1440 Komárno – 23. listopadu 1457 Praha) z rodu Habsburků byl od roku 1444 uherským a od 1453 také českým králem. Již v době jeho
nástupu na český trůn byla situace našeho mincovnictví značně neutěšená. Mince, které v této době byly v
oběhu, pocházely ještě z doby husitských válek a jejich kvalita byla velice špatná.
Ladislav tedy musel začít razit nové kvalitní mince a jelikož jejich ražba trvala velice krátké období, lze bez nadsázky říci, že groše Ladislava Pohrobka jsou
nejvzácnějšími mincemi platnými na našem území. Jsou známy pouze dva exempláře, z nichž naštěstí jeden vlastní Národní muzeum. Právě v době Ladislava Pohrobka byl také upraven kurz
grošů ku tzv. malým penězům z kurzu 1:12 na 1:7. Každý groš se tak dělil na 7 malých peněz.
Odborníci nemají však stále jasno, zda se u několika ražeb Ladislava Pohrobka nejednalo o ražby korunovační či příležitostné
k návštěvě Ladislava Pohrobka v Kutné Hoře. O tom, že ražba pražských grošů
byla během vlády tohoto panovníka velmi omezena hovoří i mincovní řád z roku 1469. V něm se praví, že Ladislav,
Albrecht Habsburský ani Zikmund se nepostarali o obnovení jejich výroby.
Klasické groše však nejsou jedinou numismatickou raritou z doby vlády tohoto panovníka. Extrémně vzácné jsou i tlusté groše s jeho jménem, jehož rozšíření bylo nejsilnější v době vlády Vladislava Jagellonského. Nejšastějšími mincemi jsou však v této době drobné stříbrné peníze.
Groš Ladislava Pohrobka
průměr mince: 28 mm
průměrná hmotnost: 2,7 g
průměrná jakost: 0,620
obsah stříbra v minci: 1,67 g
Jiří z Kunštátu a Poděbrad (23. dubna 1420 Poděbrady – 22. března 1471 Praha) byl od roku 1458 po zvolení českou šlechtou až do roku 1471 českým králem. Stal se jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm vládli už pouze králové z cizích dynastií.
Během vlády Jiřího z Poděbrad došlo k drobnému posílení pozice groše.
Groš Jiřího z Poděbrad
průměr mince: 28 mm,
průměrná hmotnost: 2,7 g
průměrná jakost: 0,620
obsah stříbra: 1,67 g
Vladislav Jagellonský (1. března 1456 Krakov – 13. března 1516 Budín) pocházel z Polska, původem z litevského velkoknížecího rodu Jagellonců, a byl králem českým (od roku 1471 jako Vladislav II.) a uherským (od roku 1490).
Tradičně bývá hodnocen jako jeden z nejslabších českých panovníků, neboť jeho vláda vedla k velkému úpadku královské moci. V dynastické politice však dosáhl významného úspěchu, když byl zvolen a korunován uherským králem, a to navzdory záměrům krakovského dvora, kde vládl jeho otec Kazimír IV. Jagellonský. Jeho matkou byla Alžběta Habsburská, sestra Ladislava Pohrobka.
Groš Vladislava II.
průměr mince 28 mm,
průměrná hmotnost: 2,65 g (2,3 - 3 g)
průměrná jakost 0,497
obsah stříbra v minci: 1,32 g
Ludvík Jagellonský (1. července 1506 Budín – 29. srpna 1526 Moháč) byl král český, uherský a chorvatský (jako Ludvík II.). Jeho otcem byl český a uherský král Vladislav II. Jagellonský, matkou francouzská šlechtična Anna de Foix a Candale, která porod toužebně očekávaného mužského dědice zaplatila životem.
V době Vladislavovy smrti bylo Ludvíkovi pouhých deset let. Podle toho se mu také přezdívalo „Ludvík Dítě“.
Jeho otec, který byl dlouhá léta vážně nemocný, jej však dokázal navzdory svojí vnitropolitické
bezmocnosti prosadit a nechat korunovat již roku 1508 za uherského krále a o rok později také za krále českého.
Groš Ludvíka Jagellonského
průměr mince 28 mm,
průměrná hmotnost: 2,82 g
průměrná jakost 0,437
obsah stříbra: 1,32 g
Ferdinand I. Habsburský (10. března 1503 – 25. července 1564)
byl německým králem, římským císařem, českým a uherským králem (od roku 1526) a rakouským arcivévodou.
Ferdinand byl zastáncem absolutismu, což byl trend rozšiřující se v té době po celé Evropě, a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem. Habsburkové ve své politice prosazovali katolické vyznání, ale většina obyvatel českých zemí se hlásila k husitství, luteránství a k Jednotě bratrské. Ferdinand nakonec městům omezoval privilegia a navíc na nich vyžadoval příliš vysoké daně.
/TD>
Krátce před svým definitivním koncem 2. listopadu 1547 prošel ještě pražský groš velkými změnami.
Ty byly nejen v obsahu stříbra, uvádění roku ražby od roku 1533, ale hlavně v mincovním obraze, jehož změna
byla největší od zavedení groše roku 1300.
Až ve sněmovním usnesení z 23. srpna 1547 stavovská obec svolila, že od 2. listopadu 1547 bude pražský groš ražen
i nadále z 42 % stříbra, ale o nižší váze (2,0 g místo dřívějších 2,8 g) a bude totožný s měnovou jednotkou "český groš".
Tato úprava měla být dodržována následujících patnáct let. Redukovaný pražský groš se v Kutné Hoře razil
jen krátce na přelomu let 1547 a 1548.
Zatímco podoba lícní strany zůstala ve zmenšené podobě zachována,
český znak na rubu byl umístěn neobvykle ve čtverci, postaveném na roh. Touto změnou se měly nové ražby
zřetelně odlišit od starších, hodnotnějších grošů. Česká veřejnost si však nové ztvárnění zemského znaku vykládala jako
symbolické "uvěznění" českého lva za mříží po porážce stavovského odboje.
V této chvíli řada čtenářů posmutní, protože éra naší nejslavnější mince je definitivně u konce a v kožených měšcích našich obyvatel se začínají pomalu objevovat mnohem těžší mince. Jsou jimi
tolary, kterým je věnováno celé následující období zvané "Tolarové".
Pokud se ale chcete dozvědět ještě několik zajímavostí o pražských groších, zkuste
:: Kapitolu 8 - Pražské groše ::
Mince tolarové (1520-1750)
Poslední pražský groš, ražený za Ferdinanda I. nese letopočet 1547. Objev vydatných ložisek stříbra v údolí
pojmenovaném po sv. Jáchymovi začátkem 16. století zahájil éru nové mince. A tak roku 1520 razí Štěpán Šlik
se svými bratry novou minci – větší groš, nazvanou takto v úředních aktech na rozdíl od pražského groše. Údolí sv.
Jáchyma, německy nazývané Joachimsthal, dalo této minci název thaler, česky tolar. Šlikovské tolary byly raženy až
do roku 1528. A to z velmi kvalitního stříbra o ryzosti 931/1000 a průměrné váze 29,2 g.
Tolarová měna obsahuje za celou dobu své existence od roku 1520 do roku 1892 mnoho různých mincí.
Mince razil panovník, to jsou vládní ražby, ale také mince razila šlechta, světská i duchovní, a některá města.
Nenechte se ale mýlit tím, že některé zlomky tolaru mají označení groš. Opravdu spadají do tzv. tolarového období.
Pokusím se krátce popsat nejdůležitější mince tolarového období používané na našem území.
Mincovna Jáchymov
Vznik této mincovny je úzce spjat s nálezem stříbrných ložisek u osady Konradsgrün. Ta byla postupně objevvána mezi lety 1512 až 1516. Držitelem tohoto panství byl
rod Šliků z Lažan a Holíče, který tak díky nálezu stříbrné rudy velice zbohatl. Díky usnesení z ledna roku 1520 získal hraběcí rod Šliků povolení razit vlastní mince.
Roku 1520 tedy Šlikové začali razit velké stříbrné mince, které měli
hmotnost i ryzost zlatníkového groše. Ty byly názývány jako tzv. tálké groše či Joachimsthalery podle německého označení města Jáchymov.
První vyražené tolary se však nestaly ihned součástí českého mincovního systému, ve kterém byl hlavní mincí stále stále groš.
Celý objem ražby byl tak nějakou dobu vyvážen do sousedního Saska.
Mincovna Jáchymov také v malé míře razila pražské groše s titulem Ludvíka I. Roku 1528 král Ferdinand I. odejmul Šlikům právo rait mince, zanechal jim však právo dolovat stříbro. Od tohoto roku se Jáchymovská mincovna stává mincovnou královskou a Šlikové v ní do roku 1545 pracovali jako její provozovatelé.
Poslední mincí, která byla v Jáchymovské mincovně ražena, byl 3-krecar Leopolda I. nesoucí letopočet 1671.
Násobky a dělení tolaru
První tolary, tzv. jáchymovské, už známe. Vládní tolary dal razit Ferdinand I. roku 1528 v Jáchymově a později v dalších mincovnách království.
Poslední tolarové mince byly raženy v roce 1868. Váha a ryzost tolaru se několikrát změnila. Existují také násobky tolaru: 1,5 – 2 – 3 – 4 i 6 tolary,
tyto mince jsou velmi vzácné, jejich cena se vždy pohybuje kolem několika desítek tisíc.
1 tolar = 30 bílých grošů = 60 malých grošů = 210 bílých penízů = 420 malých penízů.
Tolar se také dělil na krejcary. Například v roce 1619 bylo 105 krejcarů za 1 tolar. V roce 1607 byl 1 tolar za
73 krejcarů a zlatý dukát za 112 krejcarů, a tak se poměr krejcarů ve vztahu k tolaru a dukátu neustále mění.
Dvoutolar
Násobky tolarových mincí jsou velice vzácné. Ke koupi se vyskytnou velice sporadicky a v numismatických sbírkách je nelze přehlédnout i díky své mohutnosti.
Tento dvoutolar Ludvíka Jagellonského z roku 1520 váží 57,65 g.
Půltolar (1/2 tolaru) a čtvrttolar (1/4 tolaru)
Díly tolaru v hodnotách 1/2 a 1/4 tolaru se neliší jen velikostí a svou hmotností, ale drobnými změnami v mincovním obraze. Půltolar váží 14,41 g
a čtvrttolar z roku 1526 váží 7,14 g
Bílý groš (1/30 tolaru)
Nenechte se mýlit názvem. Bílý groš je opravdu součástí tolarové měny a je ražen až od konce 16. století.
Jedná se o stříbrnou minci, která na našem území byla prvně ražena Maxmiliánem II. roku 1573. Průměrná váha této mince byla kolem 2 gramů.
Na líci mince je český lev, jméno panovníka a titul. Na rubu znak Habsburků,
letopočet a další tituly. Jeden bílý groš měl hodnotu dvou malých grošů či 7 bílých peněz.
Malý groš (1/60 tolaru)
Roku 1577 byly dány do oběhu malé groše. Tyto stříbrné mince platily za Rudolfa II., 1576 – 1612, a Matyáše, 1612 – 1619.
V roce 1619 byly malé groše zrušeny. Mince vážily v průměru 0,8 g. Tolar se dělil na 60 malých grošů. Na líci malých
grošů je český lev s královskou korunou na hlavě a opis v latině sestavených z panovníkova jména a jeho titulů.
Na rubu je ve většině případů nápis ve čtyřech řádcích, a to korunované písmeno R nebo M a vyjádření hodnoty v češtině v
několika variantách. Maley Gross, Malei Gross a ve spodním řádku je uveden letopočet. Malé groše jsou u našich sběratelů velmi oblíbené
a jejich ceny neustále stoupají, ale některé běžnější typy jsou dostupné i méně majetným sběratelům.
Bílý peníz (1/210 tolaru)
I v této době jsou stále v oběhu malé stříbrné mince původem z grošového období o průměrné váze 0,4 g. Tyto mince byly jednostranné,
výjimečně oboustranné a na mincovním obraze byl lev, jméno panovníka a letopočet. Nejvíce byl ražen za Vladislava II. Jagellonského. Poslední byl ražen v roce 1561.
V druhé polovině 16. st. nastává úpadek těžby stříbra v Jáchymově a postupnému poklesu mincovní produkce. V roce 1670 je ražen poslední 3-krejcar a roce 1671 je mincovna definitivně uzavřena.
České stavovské povstání
České stavovské povstání v letech 1618–1620 bylo jednou z klíčových událostí českých i evropských dějin. Vzešlo z původně náboženských sporů mezi katolíky a protestanty, brzy se však propojilo s konfliktem zastánců absolutismu a stavovských práv v zemích Koruny české. Obě strany hledaly oporu v zahraničí a byly to právě tyto vazby, které tuto v zásadě lokální rebelii nakonec přeměnily v úvodní konflikt třicetileté války.
Během stavovského povstání razily české a moravské stavy své vlastní mince. 12-krejcar vlevo byl ražen v Praze, 24-krejcar vpravo byl ražen v Olomouci.
Císařsko-ligistická armáda nakonec porazila špatně placené vojsko stavů v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620.
Král Fridrich Falcký s nejvýznamnějšími představiteli povstání ze země raději uprchl a tím povstání v Čechách fakticky skončilo.
Fridrich Falcký uprchl do Anglie, kde se stále prokazoval titulem Českého krále.
Moc v zemi převzala císařská armáda a úředníci (Karel I. z Lichtenštejna, Pavel Michna z Vacínova, Adam z Valdštejna, Albrecht z Valdštejna či Karel Bonaventura Buquoy). Stavové, kteří se povstání zúčastnili a neutekli nebo se jinak nedohodli s císařem o omilostnění, byli v roce 1621 popraveni na Staroměstském náměstí.
Doba vlády Leopolda I. (1657-1705)
Leopold byl v letech 1658–1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král.
Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Leopold I.
také vydal první císařský robotní patent, kterým potvrdil vztah mezi nevolníky a vrchností.
Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty
jeho zemí. Celkově se Habsburská monarchie za vlády Leopolda potýkala s množstvím vnějších i vnitřních problémů.
Po skončení třicetileté války byly české země zaplaveny drobnými cizími nehodnotnými mincemi. Leopold se stouto situací musel vypořáda a proto 31. března 1659 byla vyhlášena měnová reforma.
Měnová reforma
Měnová reforma nařizovala snížení obsahu stříbra v habsburských
mincích asi o 25 %. Ani toto opatření však nepřineslo očekávaný výsledek a došlo ke snížení zrna (u tolarů např. z 891/1000 na 875/1000). Tento tolar byl tohoto roku ražen v mincovně Kremnica.
Inflace drobných krejcarových mincí vůči tolaru a dukátu
Tolar
(1667-1676) 1 tolar = 96 krejcarů
(1686) 1 tolar = 105 krejcarů
(1690) 1 tolar = 108 krejcarů
(1692) 1 tolar = 120 krejcarů
Dukát
(1640-1675) 1 dukát = 180 krejcarů
(1681) 1 dukát = 210 krejcarů
(1693-1717) 1 dukát = 240 krejcarů
V roce 1693 došlo k částečnému zvýšení cen a nominály platných mincí začaly mít vyšší hodnotu. (Dukát = 2 tolary = 4 zlatníky,
Tolar = 2 zlatníky = 120 krejcarů, 15 krejcar = 18 krejcarů (v roce 1695 17 krejcarů), 6 krejcar = 7 krejcarů)
Drobné mince Leopolda I.
Ale opravdu jen málo sběratelů se může pochlubit, že ve své sbírce mají tolary či dukáty z této doby.
Daleko více je mezi lidmi drobných měděných a stříbrných mincí.
V rakouských zemích byly
těmi nejmenšími mincemi feniky, což byly jednostranné mince (4 feniky = 1 krejcar). I u nás byly nejmenšími nominály 1/4 krejcary (fenik), 1/2 krejcary (2 feniky) a grešle (3/4 krejcaru).
V uhrách měli drobných mincí více. Mimo běžných to navíc byla poltura - vlevo (1 a 1/2 krejcaru),
denár (3/4 krejcaru), obol - vlevo dole (1/2 krejcaru) a duarius - vpravo dole (1/2 krejcaru).
Navzdory některým dílčím neúspěchům Leopoldovy vlády vstoupila habsburská monarchie za jeho panování mezi skutečné evropské velmoci. Leopold I. Habsburský byl druhým nejdéle vládnoucím panovníkem v Čechách a v Uhersku (vládl 48 let). Po smrti byl pochován pod skvostným barokním náhrobkem v habsburské kapucínské kryptě ve Vídni.
Doba vlády Josefa I. (1705-1711)
Josef I. (26. července 1678, Vídeň – 17. dubna 1711 tamtéž) byl římským císařem, českým a uherským králem a předposledním členem dynastie Habsburků v mužské linii.
Josef byl synem císaře Leopolda I. ze třetího manželství Eleonorou Neuburskou. Měl sice mnoho vlastních
i nevlastních sourozenců, ale díky brzkému úmrtí většiny z nich se stal záhy nejstarším mužským potomkem.
Během jeho krátké vlády docházelo k povstání uherských a sedmihradských stavů vedených Františkem II. Rákocím,
i s jeho mincemi se na našem území a hlavně v oblasti uher setkáváme.
Během vlády Josefa tohoto panovníka nedocházelo k žádným velkým změnám v mincovním světe
a na našem území se stále platí fenuky, grešlemi, krejcary, tolary a dukáty. Mimo nich se také objevují měděné poltury.
Typickými mincemi z jeho panování je tento stříbrný tolar z roku 1707 a stříbrný groš (3-krejcar) z roku 1711.
Na začátku roku 1711 se Josef I. nakazil černými neštovicemi, jejichž epidemie ve Vídni té doby řádila a během necelých tří týdnů umírá. Vzhledem toho, že neměl syna, který by se stal následníkem trůnu, vláda v dědičných zemích přešla na jeho bratra Karla VI.
Ražby povstalců - Františka II. Rákociho
Povstalci razili své vlastní mince s cílem bojkotovat všechny symboly habsburské moci.
Typickými ražbami povstalců byly nouzové měděné mince - poltury a jejich násobky. Razili však i zlaté a stříbrné mince, které měly zákonnou hmotnost
a povstalci za ně mohli kupovat zbraně v zahraničí.
Tento zlatý dukát Ference Rákociho byl ražen roku 1705 v kremnické mincovně. Dukát měl průměr od 20 do 22,5 mm a vážil 3,45 g.
Doba vlády Karla VI. (1711-1740)
Karel VI. (1. října 1685 – 20. října 1740)
byl nejmladší syn císaře Leopolda I. a jeho manželky Eleonory Falcko-Neuburské. Po smrti svého bratra Josefa I. se stal císařem
svaté říše římské (1711–1740), jako Karel II. králem českým a arcivévodou rakouským (1711–1740) a jako Karel III. králem uherským (1711–1740).
Karel VI. byl sám vášnivým numismatikem a svou sbírku vzácných mincí vozil všude dokonce s sebou.
Co se týká mincovnictví, tak Karel dbal hlavně, stejně jako Josef I., na očištění peněžního oběha na očištění od cizích nekvalitních mincí a proto došlo také k rušení některých drobných mincí.
31. března 1716 v Čechách zakázal ražbu 6-krejcarů a 1.června 1717 vydal
předpisy pro všechny mincovny v zemi a v nich potvrzoval mincovní nominály, ryzost mincí a hodnotu tolaru vůči
dukátu. Ke snížení ryzosti došlo pouze u krejcarů a půlkrejcarů.
Aby Karel zamezil častému okrajování stříbra z hrany mince, nařídil razit po okraji mincí
nápis "Constanter continet orbem". U tolarů se tato novinka objevila v roce 1728 u tolarů z pražské mincovny.
Diskuze k tématu
Aby bylo možno encyklopedii P-NUMISMATIKA rozšiřovat, doplňovat a vylepšovat přesně podle přání Vás -
návštěvníků, máte možnost reagovat na zde uveřejněná témata.
Budu rád, když mi zde zanecháte své dojmy, zda se Vám něco líbí či naopak nelíbí a já budu tak moci lépe celou encyklopedii vylepšovat a doplňovat.
