Kapitola 6 - Vývoj měny u nás - Od Keltů k brakteátům
Peněžní soustavy Čech, Moravy a Slezska se v minulosti vyvíjely zcela odděleně, anebo
se naopak po celá staletí vzájemně doplňovaly, nebo dokonce spolu splývaly.
Nejstarší mince na našem území razili asi ve 2.století př.n.l. Kelti na opidech
ve středních Čechách a hlavně na území Bratislavy. Na Velké Moravě se mince nerazily. Moravané platili železem zpracovaným do zvláštních sekerovitých hřiven.
Velkomoravské hřivny vytvářely soustavu váhových násobků
vyjadřujících jejich hodnotu. Aby se ulehčilo jejich používání,
měly otvory, kterými bylo možno je svazovat.
Předpokládá se, že k placení používali také plátěné šátečky, jaké ještě v roce 965 viděl na pražských tržištích židovský kupec Ibrahim Ibn Jakub.
Oficiálně prvními českými mincemi byly denáry, následovaly brakteáty, groše, tolary, tzv. konvenční měna a koruna...
Keltské mince našeho území
Podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4. století př. n. l., dostaly české země latinský název Boiohaemum -
Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n. l.
Nezůstal nám po Keltech však jen název naší země. Keltové nám také zachovali další zeměpisné názvy. Například:
Vltava, Labe (Albis - bílá řeka), Ohře, Jizera (Isara - bystrá řeka) a Říp. Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města.
V Čechách známe šest jistých oppid: Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna, Hrazany u Sedlčan, Nevězice, Třísov u Českého Krumlova a České Lhotice u Nasavrk, na Moravě Staré Hradisko u Prostějova a Hostýn.
V době před vynálezem mincí nebyla naše země výjimkou a stejně jako i v jiných částech Evropy
se zde platilo různými zlatými, stříbrnými od doby bronzové nejčastěji bronzovými předměty.
Ty v modernější době dostávaly stále kulatější tvar a ten byl již krůčkem k výrobě skutečných mincí.
Při ražbě mincí se Keltové často nechávali motivovat mincemi makedonskými. A to nejen při tvoření mincovního obrazu,
kdy jsou některé mince přímými napodobeninami těchto mincí včetně písma, tak i u nominálních hodnot. Běžně se tak setkáváme s keltskými
statéry, drachmami či jejich násobky (např. nejznámější tetradrachmy).
Keltské stříbrné mince
Tyto mince jsou stříbrné tetradrachmy Keltů žijících na našem území, resp. v oblasti dnešní Bratislavi. Na tetradrachmách se nejčastěji objevovaly portréty
velkomožů - např. Biatec a Nonnos.
Motiv nejznámější keltské mince ražené na slovenském území si dokonce Slovenská republika zvolila pro svou novou pětikorunu po rozdělení Československa v roce 1993.
Keltské zlaté mince
Keltová velice dobře a velice rádi používali zlato k výrobě šperků i mincí. Jednalo se o mince s jednoduchými vzory, nebo jen o valounky zlata a vytlačenou značkou.
Typickou zlatou mincí středočeských Keltů byly zlaté miskovité duhovky.
Později se objevovaly jednoduhé přírodní motivy. Na zlaté minci vpravo se již objevuje snaha o napodobování římských mincí.
Pochází z cca z 1. století př.n.l. a má hodnotu 1/4 statéru. Váží 2,05g.
Bylo nalezeno i mnoho forem, které Keltové na našem území používali k výrobě svých mincí.
Tyto sloužily k odlévání zlatých mincí (např. duhovek), z nichž mince vznikaly vytlačením jednoduchého mincovního obrazu po ztuhnutí mince.
Velkomoravská říše byla prvním známým západoslovanským státem, ve své době nejmocnějším a nejsilnějším ve střední Evropě.
Existovala převážně na českém, slovenském a maďarském území mezi léty 833 a (asi) 907.
První větou, kterou musím z numismatického hlediska začít, se nabízí snadno. Na Velké Moravě neobíhaly žádné mince. Ano opravdu neexistuje žádný důkaz, že
obyvatelé na našem území navázali na tradici keltské ražby a proto obecně domníváme, že žádné mince Velké Moravy neexistovaly.
O ražbě mincí na Velké Moravě se český národ snažil přesvědčit pracovník Vlasteneckého (dnes Národního) muzea Václav Hanka.
Spolu s Královedvorským a Zelenohorským rukopisem, které měly v době národního obrození
pozvednout sebevědomí českého národa, vyrobil i falsum mince, které měl údajně razit kníže Rastislav.
Předlohou mu byla známá mince typu Athena-Alkis (vpravo), kterou už dříve napodobovali Keltové na našem území.
Mince se sice nepoužívaly, zato se používaly v polovině 10. století plátěné síťované šátečky (odtud plátno — platit).
Zdůrazňuji, že neměly žádnou užitkovou hodnotu. Svědectví o nich nalézáme ve zprávě Ibrahíma ibn Jákúba,
člena španělského poselstva do německých a slovanských zemí v letech 965–966. Z tohoto zdroje se dovídáme i tehdejší hodnotu šátečku:
1 šáteček = 1/10 dináru (kirátu) = cca 76 g železa = 0,15 g stříbra
Hodnotnější věci (např. pozemky) se kupovaly za hřivny. Vzhledem ke kulturním stykům s Byzancí lze u slovanské
sekerovité hřivny soudit na souvislost s byzantskou librou, jejíž hodnota činila 327 g železa. Našlo se dobové závaží s osmi vyraženými kolečky o hmotnosti 41 g, tj. 1/8 byzantské libry.
Velkomoravské hřivny vytvářely soustavu váhových násobků vyjadřujících
jejich hodnotu. Aby se ulehčilo jejich používání, měly otvory, kterými bylo možno je svazovat
Keltové a Velká Morava - Toulky českou minulostí
V seriálu Toulky českou minulostí bylo těmto dvěma důležitými obdobími našich dějin věnováno mnoho dílů. Ty nejdůležitější si můžete nyní poslechnout .
Toulky českou minulostí
Keltové a Velká Morava
Nemáte nainstalovaný flash player, nebo vypnuté zásuvné moduly
Mince denárové (pol. 10. století – cca 1210)
Stříbrné mince-denáry začaly v Čechách, na Moravě a na Slovensku obíhat až po rozvrácení Velké Moravy.
Jejich ražba navázala na měnový systém zavedený ve Franské říši Karlem Velikým roku 781.
Denár je malá stříbrná mince o váze 1,5 g a poměrně vysoké ryzosti. Nemá efektní vzhled tolaru, a proto denáry nesbírá mnoho sběratelů.
Denárové mince nepatří mezi nejlevnější a velmi běžné typy, stojí vždy několik set korun. V průběhu staletí kolísala váha i ryzost těchto
krásných mincí, a tak jsou denáry vážící pouhých půl gramu i denáry vyražené z postříbřeného měděného plechu. První české denáry pravděpodobně
pochází z roku 955 a mají opisy: BOLESLAV DUX = kníže Boleslav a PRAGA CIVITAS = město Praha. Denárové mince mají velmi jednoduchý mincovní obraz.
Většinou jej tvoří ruka, kříž, či portrét Krista a někdy jednoduché symboly panovníkovy moci. Denáry se jako naše platidlo udržely až do začátku
13. století, kdy za vlády Přemysla Otakara I., 1192 – 1193 a 1197 – 1230, dochází k měnové reformě a denáry jsou nahrazeny novými mincemi brakteáty.
Určování denárů a brakteátů
Jelikož během více než dvousetleté existence denárů a stoleté existence brakteátů
bylo vyraženo několik stovek variant, doporučuji zájemcům o toto období pořídit si knihy Františka Cacha Nejstarší české mince I-IV., které jsou považovány za bibli sběratelů denárů.
Obsahují podrobná vyobrazení většiny denárů
a podle slavného numismatika Františka Cacha vzniklo i označení denárů "Cach"
(např. denár Cach 142 či denár C 142), které odkazuje na vyobrazení denáru s číslem 142. Ovšem o dalších historických údajích si v knihách nepřečtete.
Obecně lze ale denáry rozdělit na dva velké úseky - na ty ražené v Čechách a na
ty ražené na Moravě (Olomoucké knížectví, Znojemsko, Brněnské knížectví, Moravské markrabství).
Někteří panovníci však razili denáry i v Čechách i na Moravě, proto sféry jejich mincovnictví splývají.
Tento panovník razil úplně první historicky doložené mince ćeského státu. Byly to denáry tzv.
řezenského typu podle ražby bavorského vévody Jindřicha II. (kaplice a kříž), na kterých je vyobrazen
kříž s několika kuličkami v jeho úhlech, okolo je potom nápis BOLEZLAVS DVX. Na reversu je kaplice s opisem PRAGA CIVITAS. Mince se začaly razil kolem roku 950.
Tyto mince tedy obsahují jednu z prvních zmíněk o Praze, které v té době bylo zhruba 200 let.
Existují také denáry, které na straně s kaplicí mají také Boleslavovo jméno, na druhé strana je
okolo kříže nápis BIAGOTACOIIIIA nebo BIAGOTACOVIIX. Což má zřejmě za význam BIAGOTA CONIUNX - Biagota manželka. Se svou manželkou, kterou zřejmě byla Biagota,
měl Boleslav čtyři děti, které se dožily dospělosti...
Na mincích tohoto panovníka jsou často motivy převzaté z anglických mincí (pták, luk a šíp, meč a jiné). Boleslav II.
založil slavnou mincovnu na Vyšehradě.
Denáry tohoto anglosaského typu mají na líci boží ruku, později byly také doplněnou písmeny alfa a omega.
Na denárech Boleslava II. prvně naleznete označení mincmistrů a mincoven: OMERIZ, NACUB, MIZLETA,
Pražskou mincovnu značí PRAGA CIVITAS a ZANTA, NOC mincovna na Vyšehradě má označení VYSZEGRAD.
Jsou však známy další denáry tohoto panovníka, jakým je např. denár s mečem.
Denáry s nápisem ADIVEA zřejmě razila jeho manželka a matka Boleslava III.
I denár Emmy - manželky Boleslav II. se inspiruje anglosaskými mincemi. Na jedné straně
je poprsí doleva s křížkem na druhé straně je Boží ruka. Po stranách jsou písmena alfa a omega.
Opis na rubu je MELNIC CIVITAS (mělnický hrad), na líci je nápis ENMA REGINA (ENMA je zřejmě chyba v ražbě).
Boleslav III.
byl český kníže v letech 999-1002 a nakrátko znovu v roce 1003. Boleslavova násilnická vláda zahájila první vážnou krizi přemyslovského státu (ačkoliv jeho nástupnické právo coby nejstaršího syna nejspíš nikdo nespochybňoval, rozhodl se pro pokus zbavit se svých bratrů coby konkurentů), podpořenou vznikem nových státních útvarů, Polska a Uher.
Razil denáry tzv. řezenského stylu.
Původ Vladivoje není zcela jasný, ale pravděpodobně byl synem Doubravky Přemyslovny a polského knížete Měška, mladší bratr polského knížete a krále Boleslava Chrabrého. Snad byl nějakým zapomentým potomkem přemyslovského rodu, Jedná se ovšem pouze o spekulaci zakládající se na tom, že v dané době mohl na knížecí stolet usednout pouze Přemyslovec.
Boleslav Chrabrý pocházel z nejstaršího polského panovnického rodu Piastovců a byl synem prvního historicky doloženého knížete Měška I. a jeho první manželky Přemyslovny Dobravy, dcery českého knížete Boleslava I.
Jaromír byl českým knížetem z rodu Přemyslovců v letech 1003, 1004 - 1012 a 1033 - 1034. Byl
synem Boleslava II. Pobožného a Emmy, bratrem Boleslava III. Ryšavého a Oldřicha. Narodil se někdy v 70. letech 10. století.
Na některých jeho denárech se objevuje latinská podoba jména svatého Václava.
Oldřich
byl český kníže (1012–1033 a 1034) z dynastie Přemyslovců.
Byl synem Boleslava II. a jeho ženy Emmy a mladší bratr Boleslava III. a Jaromíra.
Jméno jeho první manželky není známé, tou druhou byla zřejmě Božena.Na lícní straně jeho denárů je velmi často vyobrazen kníže s péřovou čelenkou
Břetislav I., přezdívaný kronikářem Kosmou český Achilles,
(* mezi 1002 až 1005, † 10. ledna 1055 Chrudim)
byl český kníže z dynastie Přemyslovců,
který vládl v Čechách v letech 1034–1055.
Na lícní straně jeho denárů je vyobrazena postava knížete či kníže na koni,
na rubu potom svatý Václav, nebo motiv ptáka
Denár vlevo s označením C310 byl ražen v Praze, denár vpravo s označením C 300 byl ražen v Olomouci v letech 1028-1034
Kolem roku 1050 byla uskutečněna měnová reforma, nově ražené denáry mají
menší rozměry a hmotnost, jakost stříbra byla určena na 0,960
Spytihněv byl nejstarší syn Břetislava I. a Jitky Nordgavské,
bratr svého nástupce Vratislava II., Konráda I. Brněnského a
Oty Olomouckého, kteří vládli v moravských údělech, a Jaromíra, který se později stal biskupem. Jeho manželkou byla Ida Wettinská.
Byl český kníže (1055–1061) z dynastie Přemyslovců, podle Kosmy muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smolu, vousy dlouze splývající, tvář veselou...
Vratislav II. († 14. ledna 1092) byl český kníže od 28. ledna 1061 do dubna 1085 a poté první český král z rodu Přemyslovců.
Aby Vratislav II. omezil vliv pražského biskupství, rozdělil roku 1063 českou diecézi na dvě části –
v Olomouci bylo zřízeno biskupství pro Moravu, podléhající arcibiskupství v Mohuči. Následujícího roku také
povolal zpět do Sázavského kláštera vyhnané mnichy, ovšem obnovení slovanské liturgie papež nepovolil.
Denár vlevo s označením C345 byl ražen v Praze v letech 1061 - 1086, denár vpravo z roku 1092 pochází z doby společné vlády Bořivoje II. a Vratislava II. v Brně.
Konrád I. Brněnský (asi 1035 – 6. září 1092), syn Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu,
byl kníže brněnského údělu (1054–1055 a 1061–1092) a český kníže (1092) z dynastie Přemyslovců. Tento panovník razil denáry pouze na Moravě.
Tento denár s označením C362 byl ražen v Brně v letech 1061-1092.
Břetislav II. († 22. prosince 1100, Zbečno)
byl český kníže (1092–1100) z rodu Přemyslovců,
nejstarší syn knížete a krále Vratislava II. a jeho druhé manželky Adléty Uherské.
Jeho Zahraniční politika byla zaměřena proti Polsku,
konfliktní byla zejména slezská otázka, když Poláci neodváděli poplatek za to, že jim kníže Břetislav I. toto území odstoupil.
Jeho denáry svým vzhledem a zpracováním patřily k nejkvalitnějším, ačkoliv jejich kupní hodnota nebyla vysoká.
Bořivoj II. (okolo 1064 - 2. února 1124) byl českým knížetem
v letech 1100–1107 a 1117–1120.
Byl synem krále Vratislava II.
Roku 1103 se Bořivoj II. zapojil do bojů o trůn v Polsku, ve kterém mu pomáhal bratranec Svatopluk Olomoucký. Bořivoj získal 1000 hřiven od Boleslava III. Křivoústého, aby nepodnikal další útoky. O tuto sumu se ale kníže s bratrancem nerozdělil.
Svatopluk (resp. Svatopluk Olomoucký, datum jeho narození neznámé, zemřel 21. září 1109) pocházel z olomoucké větve dynastie Přemyslovců, byl nejdříve knížetem olomouckého údělu, v letech 1107-1109 pak českým knížetem.
Svatopluk byl na začátku 12. století zajat králem Svaté říše římské Jindřichem V. Jindřich Svatopluka propustil
až za slib obrovského výkupného, které si Svatopluk obstaral mimo jiné i vyrabováním četných českých kostelů a klášterů.
Tento denár s označením C 430 byl ražen v Olomouci v letech 1095 - 1107.
Vladislav I. (datum narození neznámé, † 12. dubna 1125) byl českým knížetem od října 1109 do prosince 1117 a znovu od 16. srpna 1120 do své smrti 12. dubna 1125.
V lednu 1114 dosáhl Vladislav I. významného diplomatického úspěchu. Na svatbě Jindřicha V. s Matyldou Anglickou v Mohuči zastával jako kníže úřad nejvyššího číšníka. Tato událost byla předstupněm pro právo českých panovníků náležet mezi kurfiřty a volit německého císaře.
Tento denár s označením C 430 byl ražen v Olomouci v letech 1095 - 1107.
Soběslav I. (* kolem 1075? - 14. února 1140) byl českým knížetem od 12. dubna 1125 do
14. února 1140. Byl nejmladším ze synů Vratislava II. (I.) a Svatavy Polské.
Soběslav, poté co upevnil svou vládu, „panoval chvalitebně, veda všemožnou péči o zvelebení země a bezpečnost její“. Ve 30. letech nechal Soběslav nově opevnit Pražský hrad a zahájil jeho stavební úpravy.
Vladislav II. (cca 1110 – 18. ledna 1174) byl český kníže od roku 1140 a od roku 1158 do roku 1172
druhý český král z rodu Přemyslovců.
V Praze nechal v letech 1160–1172 postavit kamenný most. Protože se tak stalo z popudu královy druhé ženy Judity Durynské, dostal jméno Juditin. Na druhé straně se pouze dynastické motivy ztotožnění s politikou říše ukázaly jako příliš úzké. Dokazuje to následující čtvrtstoletý úpadek panovnické moci, s Vladislavovou vládou nerozlučně spojený.
Jeho denáry měly nízkou jakost, někdy až 0,050 (namísto původně určené jakosti 0,960), některé jsou měděné s pouhým postříbřením
Bedřich (* okolo 1141/2 - 25. března 1189)
byl syn krále Vladislava II. a český kníže z rodu Přemyslovců od konce roku 1172 do září
1173 a od konce června 1178 do 25. března 1189. Jeho vládou začal čtvrtstoletí trvající
státní úpadek, část problémů ale souvisela už s vládou jeho otce, jehož ztotožnění se s politikou říše se ukázalo jako příliš úzké.
Jakost některých mincí za doby Bedřichovy vlády klesla až na úroveň 0,010
Soběslav II. (asi 1128 – 29. leden 1180) byl český kníže (1173–1178)
z dynastie Přemyslovců, druhorozený syn Soběslava I. a jeho manželky Adléty Uherské.
Ačkoliv Soběslav II. je znám jako „kníže sedláků“, jeho sympatie k neurozenému stavu je třeba brát s rezervou. Spíše české šlechtě nedůvěřoval. Nejspíš nechoval ani příliš důvěry v císaře Barbarossu, protože se nezúčastnil jediného jeho dvorského sjezdu. Kníže podporoval církev (dary Plasům, imunita johanitům) a jako první udělil práva pražským Němcům.
Tento Soběslavův denár s označením C618 byl ražen v Praze.
Konrád II. Ota (* mezi 1136–1141, † 9. září 1191) byl českým knížetem (1182 a 1189–1191)
a markraběm moravským (1182–1189). Konrád pocházel z dynastie Přemyslovců, jeho otcem byl kníže znojemského údělu Konrád II.,
matkou Marie Srbská, dcera srbského župana Uroše Bílého. Jeho sestrou byla polská kněžna Helena Znojemská.
Tento Konrádův denár s označením C643 byl ražen v Praze a váží 1,01 g.
Václav II. (* 1137, † po 1192) byl český kníže (1191 - 1192)
z dynastie Přemyslovců, nejmladší syn Soběslava I. a Adléty Uherské, bratr knížete Soběslava II. a údělníka Oldřicha.
Mladá léta za panování Vladislava II. trávil Václav zřejmě ve vyhnanství. S jistotou se o jeho mládí neví téměř nic. Teprve když roku 1173 dosedl na český trůn jeho bratr Soběslav II., dostal od něho na Moravě za úděl Brněnsko a pak po určitých nesvárech Soběslava s dalším bratrem Oldřichem Olomoucko.
Tento Václavův denár s označením C645 byl ražen v pražské mincovně.
Jindřich Břetislav (? – 15. června 1197, Cheb) byl český kníže (1193–1197) a biskup pražský (1182–1197) z dynastie Přemyslovců. Syn Jindřicha, bratra krále Vladislava II., a jeho manželky Markéty. Po návratu z univerzity v Paříži byl zvolen 25. března 1182 biskupem pražským, v Mohuči byl svěcen 23. května.
Tento denár s označením C649 byl ražen v pražské mincovně.
Vladislav Jindřich (asi 1160 – 12. srpna 1222, Znojmo) byl český kníže v roce 1197 a markrabě moravský (1192-1194 a 1197-1222), druhorozený syn Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské.
Tento denár s označením C654 byl ražen v pražské mincovně a váží 1,14 g.
Přemysl Otakar I. (asi 1155 – 15. prosince 1230) byl český kníže (1192–1193 a 1197–1198) a třetí český král (1198–1230) z rodu Přemyslovců, prvním z českých králů, kterým se podařilo zajistit titul i pro své potomky. Byl prvorozeným synem krále Vladislava II. a jeho druhé manželky Judity Durynské.
Tento denár s označením C661 byl ražen v pražské mincovně a váží 1,13g.
Přemysl Otakar II., řečený král železný a zlatý (kolem roku 1233 – 26. srpna 1278, Suché Kruty), byl pátým králem českým z rodu Přemyslovců (korunován 1261), druhorozeným synem krále Václava I. a Kunhuty Štaufské.
Tento denár s označením C901 byl ražen v pražské mincovně a váží 0,82 g. Svojí podobou silně již připomíná brakteát a my tak můžeme snadno přejít k nové měně...tzv. bakteátům.
Mnoho sběratelů nerozlišuje denáry a brakteáty a jednotně je označuje jako denárové ražby - a je to tak samozřejmě dobře. Brakteáty jsou opravdu denárové ražby ražené jiným způsobem.
Jedná se jednostranné mince ražené na velmi tenkém plechu, poprvé někdy kolem roku 1210.
Mince byly stříbrné o průměrné ryzosti 950/1000. Nejčastějším námětem těchto mincí je panovník s atributy moci.
Známe brakteáty velké, o průměru 40 – 44 mm, a z pozdější doby brakteáty střední, o průměru 27 mm,
váze 0,7 g a ryzosti 900/1000. Vzácnější jsou půlbrakteáty (malé brakteáty) o průměru 18 mm a váze 0,35 g.
Vedle brakteátů se u nás ojediněle vyskytují oboustranné denáry, které ze sběratelského hlediska označujeme
za unikáty. Protože brakteátové mince byly ražené na velmi tenkém plechu, jsou kusy v bezvadné zachovalosti
vzácné a vyhledávané. Brakteáty skončily svou roli jako česká měna v roce 1300 zavedením pražského groše.
Stejně jako u denárů platí rozlišení na české a moravské brakteáty, počet panovníků,
kteří měli tu čest razit do roku 1300, kdy Václav II. zavedl pražské groše, brakteáty je však velice malý.
České brakteáty razili pouze Přemysl Otakar I. (asi 1210 - 1230,
Václav I. (1230 - 1253),
Přemysl Otakar II. (1253 - 1278),
Václav II. (1278 - 1305). Za zmínku stojí to, že právě na brakteátu Přemysla
Otakara II. se poprvé objevil symbol naší země - dvouocasý lev.
Aby bylo možno encyklopedii P-NUMISMATIKA rozšiřovat, doplňovat a vylepšovat přesně podle přání Vás -
návštěvníků, máte možnost reagovat na zde uveřejněná témata.
Budu rád, když mi zde zanecháte své dojmy, zda se Vám něco líbí či naopak nelíbí a já budu tak moci lépe celou encyklopedii vylepšovat a doplňovat.
:: Přidat komentář ::
25.02.10 17:14:14
Amalrich
Civitas do 13 st. je hrad, a potom město
25.02.10 17:13:26
Amalrich
Civitas je hrad asi do 13 storočí, jen pozdnejší stalo označať hrad.
30.07.09 14:02:48
nemusí
CIVITAS je latinsky město ne hrad. /Viz např. VISSIGRAD/.
JS
